Malý byt nemusí znamenat, že se musíte vzdát pořádného jídelního stolu. Problém bývá jinde než v nedostatku místa: klasický obdélníkový stůl s pevnými židlemi zabere víc prostoru, než kolik mu ho skutečně potřebujete. Když ho postavíte doprostřed místnosti, vytvoří bariéru, která zbytek bytu rozdělí na dvě špatně průchodné části. Řešení nezačíná u nábytku, ale u toho, jak místnost používáte během dne.

Největší chybou je kopírovat uspořádání z velkých bytů. Stůl pro čtyři osoby se do garsonky vejde jen tehdy, když ho přitisknete ke zdi a část míst k sezení obětujete. Zvažte, kolik lidí u vás skutečně jí současně. Pokud jsou to dva nebo tři, hledejte stůl, který se dá rozložit jen při návštěvě. Pomůže i oválná deska, která kombinuje úspornost kulatého tvaru s praktickým využitím plochy hranatého stolu. Nemusíte pak volit mezi tím, co se vejde, a tím, co se hodí k jídlu.

Místo u stolu nepotřebuje vlastní místnost. Vytvořte ho v rohu, kde se protínají dvě stěny, a doplňte ho lavicí nebo dvěma židlemi, které se dají zasunout pod desku. Když stůl nepoužíváte, slouží jako pracovní plocha nebo odkládací místo. Zásuvná deska u kuchyňské linky je další možností, ale pozor na výšku — jídelní židle potřebuje kolem 75 cm, pracovní deska bývá výš. Podle toho volte i typ sezení.

Světlo a barvy udělají víc než samotný nábytek. Tmavý masivní stůl v malé místnosti působí těžce, i když má správné rozměry. Lehká dýha, sklo nebo světlý laminát opticky místnost nezatíží. Lustr zavěste přímo nad střed stolu, ne doprostřed místnosti, jinak budete jíst ve stínu. A než koupíte cokoli nového, změřte si skutečnou průchozí šířku mezi stolem a stěnou. Nejméně 60 cm na každé straně, kde se sedí, je minimum, se kterým se dá žít.