Rozmístění hostů u stolu není jen otázkou etikety, ale především ergonomie a komfortu při jídle. Tvar desky přitom hraje klíčovou roli – jinak se bude sedět u masivního kruhu, jinak u úzkého obdélníku a zcela odlišně u oválu. Pokud si nejste jisti, kam koho posadit, vyplatí se nejprve zmapovat, kolik prostoru pro lokty a pohyb rukou jednotlivé tvary nabízejí. Právě od toho se odvíjí, zda budete muset řešit kompromisy, nebo půjde vše hladce.

Kulatý stůl je demokratický – všichni na sebe vidí a nikdo není na čele. Jenže čím větší průměr, tím hůř se podává jídlo a vzniká mrtvý prostor uprostřed. U obdélníkové desky zase hrozí, že hosté na koncích se cítí odříznuti od hlavní konverzace. Zlatou střední cestou je oválná deska ke stolu, která kombinuje výhody obou tvarů: zaoblené rohy zamezí nepříjemnému nárazu do žeber a rovné delší strany umožní posadit více lidí čelem k sobě. Při usazování pak stačí dodržet pár pravidel – hostitel sedí tak, aby měl přístup do kuchyně, partneři naproti sobě, a děti co nejdál od horkých mís.

U oválné desky se osvědčilo střídat muže a ženy, pokud jde o formálnější večeři, a naopak nechat přirozené seskupení, když jde o rodinnou oslavu. Důležité je nechat každému alespoň 60 cm šířky pro pohodlné jezení. Pokud máte desku o délce 180 cm, pohodlně usadíte šest osob – tři na každou dlouhou stranu. Na krátké konce se vejdou jen malé děti nebo se tam umisťují společné mísy a džbány. Snažte se také nestavět nejhlučnějšího hosta vedle nejtiššího, pokud to není záměr – ovál přirozeně podporuje komunikaci napříč stolem, takže i ostýchavější člověk se snáz zapojí.

Nakonec myslete na to, že usazení není dogma. Když hosté vidí, že jim někdo věnoval čas a promyslel, kam si sednou, odrazí se to v celkové atmosféře večeře. Ať už zvolíte cokoli, nechte lidem dost prostoru na nohy i lokty a hlavně je posaďte tak, aby se cítili vítáni – to je nakonec důležitější než dokonalá geometrie.