Výběr jídelního stolu začíná u místnosti, ne u katalogu. Než se zaměříte na materiál nebo barvu, změřte si půdorys jídelny a ujasněte si, kolik lidí u stolu skutečně usedne každý den a kolik jen příležitostně. Zásadní je také průchodnost: mezi stolem a stěnou by mělo zůstat alespoň 80 cm, u hlavní komunikační trasy pak 100–110 cm, aby se dalo pohodlně usedat a vstávat. Teprve z těchto čísel vychází tvar desky.

Kulatý stůl funguje nejlépe v menších, čtvercových či nepravidelných jídelnách. Nemá rohy, takže se kolem něj dá projít i v těsnějším prostoru, a přirozeně podporuje konverzaci. Jeho nevýhodou je nižší efektivita při větším počtu strávníků — u průměru 120 cm se pohodlně nají čtyři lidé, šest už si musí hlídat lokty. Obdélníkový stůl naopak nabízí nejlepší poměr místa k počtu židlí a snadno se prodlužuje, ale v úzké místnosti působí masivně a jeho rohy bývají problematické při průchodu.

Kompromisem, který řeší obojí, je stůl s oválnou deskou — ta spojuje měkké křivky bez ostrých rohů s délkou, která pojme i šest až osm strávníků. Pokud jídelna slouží zároveň jako průchozí prostor do kuchyně, hledejte desku se zkosenou nebo zaoblenou hranou a podnož umístěnou tak, aby nepřekážela nohám. U velkých stolů počítejte s tím, že ke každé židli potřebujete na šířku přibližně 60 cm, u čela stolu pak 70–80 cm.

Nakonec zvažte, jak často stůl rozkládáte. Rodiny, které hostí několikrát do roka, ocení výsuvné desky nebo systém rozkládání, jenž zvládne jedna osoba. Pro každodenní čtyřčlennou domácnost stačí pevná deska o rozměru 120 × 80 cm, ale pokud se počet strávníků mění, vyplatí se investovat do variabilního řešení. Tvar stolu tedy není otázkou vkusu, ale výsledkem měření, provozu a počtu lidí, kteří se u něj pravidelně scházejí.